sen

Nepotlačuj přání duše

Znáš ten pocit…. Ráno se slastně protahuješ v posteli. Víš že, můžeš jen tak chvilku ještě ležet, jen tak být… a najednou tě u srdce něco lehce zašimrá a v hlavě ti proletí myšlenka, sen přání… tak krásné, že ti to pomalu vžene slzu do oka… pohladí tě po srdci a na chvíli se rozzáříš jako lampion. A najednou se probudí ego a mozek… a do tvého krásného snu ti začne kecat. To nemůžeš, na to nemáš, to se nesmí, to nedokážeš, …. A ty postupně přestaneš svítit. Tvoje srdce se stáhne a duše zase smutně zaleze do koutku. Ty uvnitř víš, co je přesně to pravé pro tebe. Ale hlava… ten věčný tyran, diktátor a kontrolor v jedné osobě to dokáže zadupat. Zazvoní budík, který zamáčkneš společně se slznou v oku a jdeš skočit do tvrdé reality. Najednou jedeš jako biorobot. Vstát, obléknout, najíst a hurá do práce… osm hodin vyplňování tabulek, porad, telefonátů… vyřešit sto a jeden problém, ze kterého máme pocit, že se bez něj zhroutí svět… den uteče než se stihneš otočit a ty se smutně a vnitřně prázdná táhneš domů… večer odpadneš do postele a říkáš si, jaký to vše má smysl… proč to vše… mozek zařve – pro peníze, musíš platit nájem, jídlo, chceš to nové auto, co má Máňa odvedle… a ty se smutkem v duši a tíhou na srdci usínáš….

Připomíná ti to něco? Nebo je to dokonce tvůj život?

Nebudu tě tu školit o tom, jak správně meditovat, správně si přát nebo jak tvořit pozitivní programy… na to jsou tu jiní.

Já bych ti jen chtěla říct, že jsem si zažila, jak je to těžké se nechat chytit do sítě systému. Jaké je to, jako naivní holčička uvěřit v to, že když budu správně pracovat, tak se vše splní… bude ten krásný dům, manžel, rodina, pes, dovolená a vše bude zářivé a slunečné… zní to opravdu jak z reklamy na sny co. Ale všichni uvnitř hledáme štěstí, naplnění a tvorbu. I já jsem si prošla životem období, že jsem dřela jako blbec a čekala, kdy nastanou ty lepší zítřky… a věřte nebo ne… dokud se něco nezmění uvnitř nás, tak se nemůže změnit nic venku a dřít člověk v systému bude dál.

Jediné co bych si moc přála je, aby jste začali snít. Až příště duše a srdce zavolá… zkuste si je poslechnout… co je to vnitřní přání. Co je to, co si moc přejete… někdy nás totiž dokážou šťastné i jednoduché věci, které se jen bojíme vyslovit nahlas. Třeba si přejeme mít kočku a uvnitř se bojíme, že partner jí nechce, tak to raději nevyslovíme… a přitom, když přání vyslovíme nahlas, tak již zazní do prostoru a vzniká možnost, aby se realizovalo… není to nic složitého. Ale dokud to vše držíme uvnitř… tak se nemůže splnit nic.

Žijeme v době neomezených možností. Jediné hranice, které máme, jsou ty, které si nastavujeme samy… přestaňte se zbytečně zavírat do pomyslných krabic a začněte žít.

Svět a život je jako vesmírný švédský stůl…. Je jen na nás co si na něm vybereme a po čem si dovolíme sáhnout

Mějte se krásně

Petra

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.